Vladimír Kopecký (*1931) patří k legendám české výtvarné scény. Umělec měl během studia velké štěstí na vynikající profesory. První zkušenosti s výtvarným uměním získal no sklářské škole v Kamenickém Šenově. Zde přišel do styku s René Roubíčkem, v Novém Boru se Stanislavem Libenským. Na UMPRUM pak jeho kroky usměrňoval Josef Kaplický. Kopecký vzbudil pozornost uměnímilovné veřejnosti již v mladém věku, když zaujal realizacemi vitráže na Trienále v Miláně (1957) a mozaiky pro bruselské EXPO (1958). Jeho nespoutaně energická tvorba se pohybuje mezi dvěma polaritami – takřka puristicky-minimalistické a gestuální abstrakce, které se u něj mísí v semiabstraktních a abstraktních námětech. Vrcholem snažení ilustrujícím oba přístupy je pak proslulá jedenáctimetrová instalace na EXPO v Seville (1992). Podobným dílem bude i realizovaná výzdoba připravované zastávky metra Nádraží Krč. Pro umělce je charakteristické dokonalé zvládnutí velkorysých forem, k nimž byl předurčen samotnou volbou studia v ateliéru s příznačným názvem Ateliér monumentální malby a skla v 50. letech. Na tuto školu se ostatně sám v nejlepších letech vrátil, aby své zkušenosti předával svým studentům v období 1990–2008. Přestože je znám hlavně jako sklářský výtvarník, byla malba vždy integrální součástí jeho tvorby.

Představené práce pocházejí z posledních let a lze jen obdivovat nezdolnou vitalitu devadesátiletého autora a energii, s jakou přistupuje k práci i ve věku, kdy většina výtvarníků není již dávno činných. Výstava je doplněna o snímky Kopeckého skleněných plastik, které pochází od umělcova přítele, fotografa Gabriela Urbánka (*1948), jenž jeho práce dlouhodobě dokumentuje. Gabriel Urbánek patří k nejlepším fotografům skla a duchovním dědicům velikánů této disciplíny, jako byl Jindřich Brok nebo Josef Ehm, u něhož autor krátce studoval. Obrazový dialog tak umožňuje divákovi spatřit Kopeckého plátna v celém kontextu vlastního díla.